Bezpečnost dětí

Násilí na dětech bychom mohli rozdělit do třech kategorií: syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte, děti v roli svědků rodičovského/partnerského násilí a agresivní chování dětí k dětem (problém šikany).

V souvislosti s násilím na dětech je nutné zmínit syndrom týraného a zanedbávaného dítěte, tzv. CAN. Jedná se o stav, kdy je dítě dlouhodobě týráno jak na fyzické, psychické nebo sexuální úrovni, nebo jsou dlouhodobě zanedbávány jeho potřeby.

Kdo se násilí na dětech dopouští? Většinou to jsou lidé, které dítě dobře zná – rodiče, příbuzní, kamarádi ze školy, vychovatelé. Samozřejmě nelze podcenit ani nebezpečí hrozící od cizích lidí, nebo skoro cizích. K vážným útokům také dochází od osob, které dítě zná od vidění (soused, známý rodičů), nebo si pachatel svůj čin připravuje, takže s dítětem postupně naváže kontakt a získává si jeho důvěru. Dítě má pak pocit, že dospělému může důvěřovat, protože ten se zná s rodiči, nebo jej zná ze školy.

Co naučit svoje děti a jak zajistit jejich bezpečnost?

Obecná bezpečnost, nNebo-li co by mělo znát dítě v konkrétním věku a jak zajistit jeho bezpečnost.

Předškolní věk

  • Ujistěte se, že vaše děti znají vaše jméno a příjmení, adresu a telefonní číslo (nutno trénovat).
  • Učte děti, že policisté a hasiči jsou přátelé.
  • Hrajte hru „Co, když…“ a vytvořte vhodné odpovědi pro rozdílné situace, např. co dělat, když se ztratí v obchodním domě.
  • Naučte dítě vytočit 112, jakmile je dostatečně zodpovědné a může chápat, k čemu toto číslo slouží.
  • Zajistěte si otisky prstů a vzorky DNA (stačí nehty či vlasy), mějte jeho aktuální fotku.
  • Nikdy nenechávejte dítě samotné v autě.
  • Začněte děti učit o nebezpečí od cizích. Že by se jich nikdo neměl dotýkat na intimních oblastech (ne jen cizí lide, ale i rodina a učitelé), více v části Prevence sexuálního obtěžování.
  • Označte oblečení dětí pouze iniciálami, nikoliv jménem. V opačném případě by je někdo mohl oslovit jménem a tak vzbudit jejich důvěru.
  • Mějte bezpečně zaopatřené léky a chemikálie, aby se k nim dítě nemohlo dostat.

Školní věk

  • Aktualizujte vzorky DNA a fotografie dítěte.
  • Dále rozvíjejte a doplňujte hru „Co, když…“.
  • Vysvětlete, že běžný cizí člověk nechá dítě na pokoji/o samotě, pokud dítě jasně odmítne kontakt.
  • Naučte děti hledat pomoc u dospělých, cokoliv se děje. Učte je, že pokud jim někdo ubližuje, není bonzování ani srabáctví to říct dospělému. Totéž platí, když je dítě svědem toho, jak je ubližováno jinému (šikana).
  • Když jdou děti na veřejné záchodky, tak jen s dospělým nebo kamarádem.
  • Naučte dítě co dělat, když se ztratí. Dítě by mělo znát váš telefon a vědět, na koho se v krizové situaci obrátit.
  • Když se cokoliv děje, učte děti jít k ženě, policistovi, hasiči, lékaři atp.
  • Když je dítě svědkem únosu kamaráda, mělo by si jakkoli zapsat SPZ, např. do písku, číslo poskládat z kamínků atp. Následně by dítě mělo neprodleně kontaktovat dospělého.
  • Máte-li pevnou linku, nenechte děti zvedat telefony, pokud nejste doma. Lepší jehovor nechat přepojit na záznamník.
  • Nikdy nenechávejte své děti někam chodit samotné, např. na hřiště či do kina. Vždy by měly jít pouze v doprovodu, třeba jiného kamaráda.
  • Vysvětlete dětem, že pokud se jim něco nepříjemného stalo, nebudete se na ně zlobit, pokud se vám se vším svěří.
  • Naučte děti chodit na správné straně silnice.
  • Naučte děti postupu při požáru. Měly by se držet u země; pokud chtějí otevřít dveře, musí na ně sáhnout, zda nejsou horké; mějte vymyšlené nejlépe 2 únikové cesty z bytu; a také mějte domluveno, kde se případně setkáte.
  • Učte děti mít zavřená ona a zavřené/zamčené dveře.
  • Pokuste se děti naučit základům sebeobrany: nenechat se chytit, hodit po dospělém tašku, uvolnit se z držení za bundu rukáv tím, že vysvlékne bundu.
  • Uvědomte nejen školu, ale také dítě, kdo je může vyzvedávat ze školy.
  • Poučte dítě, aby se dítě nebavilo o financích rodiny.
  • Pokud by dítěti někdo vyhrožoval, naučte je vydat peníze, mobil nebo jakýkoliv jiný předmět a ihned vše nahlásit dospělému, třeba učiteli.

Teenager

  • Doplňte a aktualizujte otisky, vzorky DNA a fotografie.
  • Zvažte umístění GPS do mobilu dítěte nebo vyhledávací náramek.
  • Vybudujte si s dětmi tzv. závazek důvěry – ať chápou, ze můžou zavolat kdekoliv a kdykoliv a vy přijedete bez jediné otázky.
  • Mluvte s nimi otevřeně a aktivně naslouchejte. Včetně takových témat jako je sex nebo i znásilnění.
  • Naučte je říkat ne.
  • Vysvětlete, že je v pořádku nejít s davem.
  • Můžete společně natrénovat, že se vždy mohou vymluvit na vás, když budu potřebovat odněkud neprodleně odejít, např.“Táta je strašnej, on by mě zabil, kdybych přišla pozdě.“
  • Měli byste vždy vědět kam, s kým jdou a domluvit se na čase, kdy se vrací, nikoliv se domlouvat po telefonu.
  • Rozmýšlet společně případnou brigádu, nikdy ne podomní prodej.
  • Mluvit o účincích alkoholu a jiných drog.
  • Mějte domluvená kódová slova, když by dítě nemohlo volně mluvit a potřebovalo by se s vámi spojit.

Na koleji/internátu

  • Student by němel mít pokoj v přízemí, ideální je 2. až 7. patro.
  • Student by měl promyslet, jak zamykat pokoj a jak bezpečně uschovat důležité věci.
  • Obzvláště ve večerních hodinách chodit v doprovodu kamaráda, přítele. Navzájem se informovat, kde jsem a kdy přijdu.
  • Na první schůzce za sebe nenechat platit celý večer, stanovit si, kam až chce mladý člověk zajít.

Když se dítě ztratí

  • Začněte je hledat co nejdříve to je možné.
  • Poskytněte polici co nejpřesnější popis, fotografii a informace, co mělo dítě na sobě a kde bylo naposledy viděno. Je dobré mít u sebe vždy 2 fotografie – jednu pro policii a druhou na ukazování při samostatném hledání.
  • Obrňte se trpělivostí a mějte pevné nervy. Počítejte s tím, že budete také podezřelí.
  • Zavolejte do místních novin a požádejte je, aby informovali o ztrátě dítěte. Dodejte redakci fotografii, nejlépe v elektronickém formátu.
  • Mějte někoho, např. druhého rodiče, na telefonu 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, střídejte se.

Bezpečnost rodiny a dětí na internetu

Základní bezpečností pravidla pohybu na internetu, jak je vypracoval internetový vychledávač Google.

  • Mějte počítač na centrálním místě. Je tím usnadněn dohled nad aktivitami dětí.
  • Mějte přehled o místech na internetu, která děti navštěvují. Pro malé děti bývá vhodnější používat internet s dospělou osobou. Se staršími dětmi můžete hovořit o jejich oblíbených stránkách, případně o jejich vhodnosti či nevhodnosti pro členy rodiny. Také se můžete prohlédnutím historie v nabídce prohlížeče sami přesvědčit, které stránky již děti navštívily. Dále můžete použít filtrovací nástroje, například „Bezpečné vyhledávání Google“.
  • Učte děti zásadám bezpečného používání internetu. Aktivity dětí na internetu nelze sledovat nepřetržitě. S věkem narůstá i potřeba jejich vlastní samostatnosti a zodpovědnosti při práci s internetem.
  • Používejte nastavení ochrany osobních údajů a řízení sdílení. Mnoho stránek s obsahem vytvářeným uživateli, včetně služeb YouTube, Blogger a sociálních sítí, umožňuje řídit sdílení. Uživatelé tak mohou nastavit, kdo uvidí jejich osobní blogy, fotografie, videa a profily. Řízení sdílení je důležité zejména při sdílení osobních informací, například jmen, adres nebo telefonních čísel, na veřejných stránkách. Učte děti respektovat soukromí příbuzných a přátel tím, že je na veřejných profilech a obrázcích nebudou označovat jménem.
  • Neprozrazujte hesla. Připomínejte dětem, aby nikomu neprozrazovaly svá hesla. Dbejte, aby si osvojily návyk nezaškrtávat možnost „Zapamatovat si mě“ ve veřejných počítačích, například ve škole nebo v knihovně.
  • Varujte před neznámými lidmi. Učte děti, aby si nesjednávaly schůzky s lidmi, se kterými se „seznámily“ na internetu, a aby nesdělovaly osobní informace neznámým lidem na internetu, protože nemusejí být tím, za koho se vydávají.
  • Předcházejte virům. Používejte antivirové programy a pravidelně je aktualizujte. Zajistěte, aby děti nestahovaly materiál z webů na sdílení souborů a nepřijímaly soubory a neotevíraly přílohy e-mailů od neznámých lidí.
  • Učte děti zodpovědné komunikaci. Držte se základního pravidla: pokud byste to neřekli někomu do očí, nepište to, neposílejte to e-mailem, neuvádějte to v chatu ani to nevkládejte jako komentář do něčí stránky.
  • Zkoumejte obsah kriticky. Skutečnost, že je něco na internetu, ještě nezaručuje, že je to pravda. Děti by se měly naučit rozlišovat spolehlivé zdroje od nespolehlivých, a také informace získané z internetu ověřovat. Zajistěte, aby děti chápaly, že kopírování a vkládání obsahu přímo z webových stránek může být plagiátorství.

Další informace naleznete na serveru Nenechtesiubližovat.cz.