Domácí násilí

Domácí násilí je násilí, které se odehrává mezi blízkými lidmi za zavřenými dveřmi domova. Rozhodně se nejedná o domácí hádky nebo konflikty. Jedná se o situaci, kdy se partner dopouští fyzického, psychického, sexuálního nebo ekonomického násilí. V 95 procentech případů jsou obětmi domácího násilí ženy, ale domácího násilí se dopouští také ženy na mužích.

Co dělat, když žijete v násilném vztahu

Je dobré promýšlet si různé varianty řešení vaší situace, ať už chcete s partnerem zůstat nebo plánujete odchod. Co můžete udělat pro svou bezpečnost? Řešení různých situací najdete níže.

Obecná bezpečnostní doporučení

Žijete-li v násilném vztahu a nemáte v plánu odejít, pak je vhodné pro vaši bezpečnost dodržovat některá pravidla a myslet na svou bezpečnost.

  • Určitě doporučujeme kontaktovat specializovanou poradnu, kde vám pomohou se v situaci lépe orientovat. Nemusíte se bát, že by vás tlačili do odchodu, toto rozhodnutí je opravdu na vás. Nepoužívejte domácí počítač a nejlépe ani domácí telefon, vyhledáváte-li si pomoc.
  • Mějte u důvěryhodné osoby ukryté důležité dokumenty, např. rodné listy dětí, oddací list, pas apod. Je dobré mít záložní klíče od bytu. Také je vhodné ponechat si odložený určitý finanční obnos.
  • Mějte v bytě nebo na nějakém pro vás přístupném místě uschovanou tzv. pohotovostní tašku, kde budete mít oblečení pro sebe a děti, peníze a další důležité věci pro případ rychlého odchodu.
  • Mějte stále zapnutý telefon. Pokud vám partner telefon kontroluje nebo bere, je výhodné mít ještě jeden. Mějte policii na rychlé volbě.
  • Informujte někoho ve svém okolí o tom, co se u vás doma děje. Zkuste vaši situaci diskutovat se svými přáteli a zjistěte, na koho se obrátit v případě nouze.
  • Zapamatujte si důležitá telefonní čísla, případně adresy, které byste mohla potřebovat při náhlém odchodu z domova. Například adresu krizového centra, azylového domu apod.
  • Je-li to možné, domluvte si signál se sousedy/kamarádkou pro případ, že byste nemohla volat policii sama. Může to být rozsvícené světlo, nějaká neutrální věta, kterou řeknete do telefonu.
  • Vidíte-li, že se schyluje k nějakému incidentu, pokuste se i s dětmi pod nějakou záminkou odejít včas. Přemýšlejte o tom, co případně můžete říci, na co se vymluvit – např. nákup apod.
  • Zkuste přemýšlet nad spouštěcími momenty násilí (některé klientky potvrdily, že jejich manželé byli agresivní vždy, když prohrál jejich oblíbený sportovní klub). Přemýšlejte, jak se spouštěcím momentům vyhnout.
  • Mluvte o násilí se svými dětmi a určete jim bezpečné místo v bytě (pokoj, který jde zamknout) nebo v okolí (např. sousední dům, kam se mohou uchýlit, pokud potřebují pomoc). Rozhodně jim vysvětlete, že jejich úkolem je zůstat v bezpečí a ne ochraňovat vás.
  • S dětmi si domluvte nějaké kódové slovo, aby věděli, že je čas se jít schovat: např. „děti, máte hotové úkoly?“ nebo něco podobného.
  • Promyslete si únikové cesty z bytu z domu. Mějte dopředu rozmyšlené, kam byste případně v noci utekla. Promyslete si i cestu, jak se tam dostanete, jezdí tam veřejná doprava? Můžete si cestu několikrát projít, abyste pak pod tlakem jednala efektivně.
  • Zahrňte své děti do únikového plánu a nacvičte jej s nimi. Označte jim bezpečné místo, kde se mohou schovat a vysvětlete jim, aby utekly k sousedům nebo na jiné bezpečné místo, když uslyší, že začíná násilný incident. Naučte je volat policii.
  • Dokumentujte všechna napadení. Pište si deník, pokud můžete fotografujte stopy po násilí.

Co dělat, když vás partner napadne

Je dobré přemýšlet o tom, jak se zachovat, když dojde k napadení. I když to není příjemné, může se to velice osvědčit. Člověk ve stresu jedná často zkratkovitě, a proto je důležité mít jednotlivé kroky alespoň trochu rozmyšlené.

  • Máte-li malé dítě, nezdvihejte jej v případě napadení do náručí, jste pak oba mnohem zranitelnější.
  • Neutíkejte do místnosti bez oken, kde vás partner může zavřít, vyhněte se místnostem, kde by mohl vzít do ruky zbraň (kuchyň, dílna). Začne-li konflikt například v kuchyni, zkuste tuto místnost opustit.
  • Pokud vás partner bije, snažte se schoulit do rohu, krýt si rukama hlavu a nohy přitáhněte k tělu, abyste chránila břicho.
  • Pokud jste v nebezpečí a potřebujete pomoc, zavolejte policii.
  • Pokud vás partner napadne během volání na policii, nechte telefon vyvěšený, mluvte a křičte.
  • Po příjezdu policie trvejte na tom, abyste byli s partnerem vyslýcháni každý v jiné místnosti.
  • Zjistěte jména a čísla zasahujících policistů.
  • Trvejte na tom, aby byl z výjezdu policie vytvořen zápis. Můžete si jej druhý den vyzvednout na policejní stanici. Pečlivě si tyto dokumenty uchovejte na bezpečném místě.
  • Pokud vás partner napadl, může být vykázán ze společné domácnosti. Pod dohledem policie má právo si vzít osobní věci, odevzdá klíče a opustí byt. Může se stát, že policisté nebudou dobře informovaní, nebudou chtít vašeho partnera vykázat. Trvejte na svém, pokud se bojíte dalšího napadení nebo dokonce o život. Čím více budete informovaná a budete vědět, na co máte právo, tím lépe se vám bude s policisty spolupracovat. Více o vykázání se dočtete v části Vykázání.
  • Pokud by po konfliktu přesto policie vašeho partnera nevykázala je nanejvýš důležité, abyste po jejich odjezdu nezůstávala v bytě sama. Tato situace by pro vás byla velice nebezpečná. Trvejte na tom, aby vám policisté poskytli asistenci při odchodu. Měli by vás odvézt minimálně na nejbližší tramvaj, autobus, ideálně do některého z azylových domů nebo krizových center. Ne vždy mají zasahující příslušníci povědomí o těchto institucích, měla byste tedy sama mít přehled o tom, kde se takové zařízení ve vaší blízkosti nachází.
  • Nikdy neopouštějte domov bez dětí! Pokud se vše stane tak rychle, že děti nemůžete vzít s sebou, vraťte se co nejdříve s policistou a vyzvedněte je. Nejen že mohou být v nebezpečí zneužití ony samy, ale násilník se může rozhodnout, že je vezme jako rukojmí.
  • Pokud po napadení navštívíte lékaře, určitě uveďte důvod vašich zranění, vezměte si od lékaře zprávu. Opět uschovejte na bezpečném místě. Dávejte pozor, aby váš partner tyto dokumenty nenašel, mohlo by to pro vás být velice nebezpečné.
  • Je-li to možné, vyfotografujte s datem svoje zranění a také případné škody v bytě. Nechte si fotografie vyvolat i s datem.

Co dělat, plánujete-li odchod

  • Nejbezpečnější dobou k odchodu je tzv. fáze líbánek, to je čas, kdy se partner snaží a vypadá to, že se vše zlepšuje. Bohužel právě v této fázi většina žen doufá, že se partner změnil a že už to bude dobré. Přesto pokud plánujete odchod, je tato doba nejvýhodnější.
  • Je dobré si vytvořit plán odchodu a určitě je vhodné navšívit odbornou poradnu, kde vám s takovým plánováním pomohou.
  • Bude potřeba vyřešit několik věcí:
    • Finanční aspekt. Jste na partnerovi finančně závislá? Víte z čeho budete žít, máte možnost si vytvořit nějakou finanční rezervu?
    • Kam půjdete. Existuje varianta partnera nechat vykázet (proklik), nebo zmapuje místní azylové domy, zvažte bydlení u kamarádky, rodičů. V případě, že se partnera skutečně bojíte, zvažte takovou variantu, kdy nebude znát vaši novou daresu.
    • Bezpečností dětí. Co říct ve škole, jak vše uspořádat.
  • Zvažte všechny možnosti, kam půjdete, bude to azylový dům, vracíte se k rodičům, nebo půjdete ke kamarádce? Postupně z bytu odnášejte důležité věci, doklady svoje a dětí, rodné listy, oddací list, případné dokumenty týkající se majetku. Můžete postupně odnášet i nějaké oblečení, tak aby si toho partner nevšiml, např. zimní apod.

Co je dobré mít ukryté na bezpečném místě?

  • řidičský průkaz a technický průkaz od auta
  • rodné listy
  • občanský průkaz
  • průkazy pojištěnce
  • pasy a imigrační dokumenty
  • záznamy o školní docházce dětí
  • lékařské předpisy, léky, brýle
  • důkazy o domácím násilí – lékařské záznamy, policejní záznamy a jiné
  • bankovní karty, kreditní karty a šeková knížka
  • váš adresář s telefony
  • Ideální varianta je, že odejdete ve chvíli, kdy váš partner nebude doma. Zařiďte, aby u stěhování nebyly děti (pro případ, že by se vrátil) a určitě mějte s sebou pomoc, kdyby došlo k nějakému konfliktu.
  • Nechte partnerovi vzkaz, že odcházíte a děti berete s sebou. Nesdělujte nic konkrétního. Rozhodně ne adresu nového bydliště. Nejste povinna tuto informaci partnerovi sdělovat.
  • Počítejte s tím, že se partner bude zlobit. Vy sama ho znáte nejlépe, zkuste se zamyslet, co by mohl udělat.
  • Rozhodně nesdělujte partnerovi, že od něj plánujete odejít, období rozchodu je jedno z nejnebezpečnějších, takže byste vystavila sebe i děti velkému riziku. Nejlépe je odchod vhodné naplánovat pečlivě dopředu.

Co dělat po odchodu

Odchod od násilného partnera je třeba pečlivě naplánovat a promyslet. Vše v klidu připravujte a rozhodně partnerovi nesdělujte, co máte v úmyslu. Období rozchodu je velice nebezpečné, je tedy třeba vše dobře rozmyslet.

  • Určitě se seznamte s tím, co to znamená vykázání, na které máte právo. Pak můžete zlstat doma vy a partner je nucen opustit bydliště.
  • Odcházíte-li od násilného partnera, není rozumné mu sdělovat svoji novou adresu. Období rozchodu a následného rozvodu, nebo svěřování dětí do péče je jedno z nejnebezpečnějších. Zvlášť prvních pár dní po odchodu, byste se měla partnerovi vyhýbat.
  • Po odchodu si změňte telefonní číslo, které dáte jen několika lidem, kterým opravdu věříte. Požádejte je, aby vaše číslo nikde dál nesdělovali.
  • Informujte kolegy v práci, pokud se bojíte, že by se tam partner mohl objevit a obtěžovat vás. Domluvte se s nimi tak, aby byli připraveni v případě potřeby volat policii.
  • Vyhýbejte se po nějaký čas místům, kde by vás bývalý partner mohl vyhledat, např. váš oblíbený obchod. Měňte svoje obvyklé trasy. Pokuste se vyhnout tomu, že byste se vracela sama večer domů, pokuste se mít vždy doprovod.
  • Pokud nechcete, aby vás bývalý partner našel, musíte být opatrná, když někam zadáváte adresu. Adresy mohou být lehce vypátrány. Ta se dá lehce vypátrat přes osobní záznamy, jako jsou daňová přiznání, lékařské zprávy, registrace voličů, přes školy, lékařské ordinace, veřejné knihovny a videopůjčovny. Proto s tímto údajem zacházejte opatrně. Můžete si nechat poštu posílat ke známým, nebo na nějaké kontaktní místo.
  • Také není vhodné si předplácet na místo, kde bydlíte, noviny nebo jiné služby.
  • Poproste lidi, kteří vaší adresu a telefon znají, by jej nesdělovali. Váš bývalý partner může vymýšlet různé lsti o doručení důležité zprávy apod. Připomínejte lidem, že je nebezpečný a máte dobrý důvod pro to se skrývat.
  • Promluvte si s učitelkou vašich dětí. Můžete je ve škole či školce požádat, aby děti nedávali bývalému partnerovi. Buďte ovšem připravená na to, že dokud nemáte děti svěřené v péči, můžete je ze školy vyzvednout oba. Více o tom, jak s dětmi po odchodu najdete níž.
  • Po odchodu od násilného partnera je určitě vhodné zachovávat bezpečnostní pravidla i při pohybu venku. Více o bezpečném pohybu najdete zde.
  • Pokud opustí byt váš partner a je trvale hlášen u vás v bytě, pak byste neměla měnit zámky. Nebyl-li vykázán, mohl by s asistencí policie vstoupit do bytu a podat na vás trestní oznámení. Pokud je tedy byt váš nebo jej máte v nájmu, můžete na obci požádat o zrušení trvalého bydliště partnera a poté zámkly vyměnit.

Co dělat po odchodu s dětmi

  • Nejpozději další pracovní den po vašem odchodu od partnera navštivte na svém místním úřadě, nebo městské části tzv. OSPOD (odbor sociálně právní ochrany dětí). Může se také jmenovat OPD (odbor péče o dítě). Pokud si nejste jistá, najděte si kontakt na sociální odbor a vyptejte se.
  • Dokud nebudete mít děti svěřené do péče, pak máte na děti oba stejná práva. Nesmíte např. odvézt děti bez souhlasu partnera ze země, protože by vás partner mohl nahlásit, že jste děti unesla.
  • Stejně tak po vašem odchodu z domova vás partner může nahlásit jako pohřešovanou na policii. Ta ovšem nejdříve kontaktuje právě OSPOD, kde mu sociální pracovnice sdělí, že jste vy i děti v pořádku a odešli jste z domova z důvodů násilného chování partnera.
  • Pokud se chcete přestěhovat do jiného města, městské části, pak platí tzv. místní příslušnost. To znamená, že spadáte tam, kde se ve skutečnosti nacházíte, ne podle trvalého bydliště.
  • Na OSPOD budete jednat se sociální pracovnicí. Je vhodné ji informovat o tom, k čemu u vás doma dochází, nesnažte se násilí popírat, není to vaše ostuda.
  • Z vašeho setkání by měla pracovnice udělat zápis, který byste si vy měla přečíst a podepsat. Pokud to neudělá, můžete jí vše, co jste řekla shrnout do e-mailu, na konci kterého ji požádáte, aby jej založila do spisu.
  • Pokud není sociální pracovnice sympatická nebo je neochotná, zavalená prací, pak nepanikařte, není až tak důležitá její osoba, jako spis, který založí pro vás a vaše děti. Z toho pak vychází soud při svěřování dětí do péče. Proto je hodně důležité, aby ve spise byly všechny důležité informace. Pokud není sociální pracovnice ochotná vše zapisovat, můžete jí vše poslat do emailu nebo přinést vytištěné a požádat ji o založení do spisu.

    Informace důležité pro svěřování dětí do péče:

    • Jak docházelo k násilí, byly mu přítomny děti? Jak reagovaly, bály se, plakaly? Podle Světové zdravotnické organizace je pouhá přítomnost dětí u násilného chování jednoho z rodičů klasifikována jako psychické týrání dítěte.
    • Došlo někdy k násilnému chování proti dítěti? Nemusí jít pouze o fyzické napadání, ale například o ponižování, křik a podobně.
    • Určitě nezapomeňte zmínit, pokud vás partner napadal během těhotenství.
  • Po vaší návštěvě je sociální pracovnice povinna kontaktovat vašeho partnera/manžela a pozvat si ho, aby se vyjádřil k vašemu sdělení. Proto je vhodné návštěvu OSPOD naplánovat tak, aby se tak nestalo, dokud jste ještě doma. Počítejte s tím, že taková věc by vašeho partnera rozzuřila.
  • Do spisu mají právo nahlížet oba rodiče. Proto pokud chcete některé informace před partnerem zatajit, požádejte pracovnici, aby založila tzv. složku důvěrné, kam nebude mít partner přístup. On samozřejmě může žádat to samé.
  • Bohužel dokud nebudete mít děti svěřené v péči, může si je partner vyzvednout např. ze školky a nemusí je vám dávat. Ovšem ani vy nemusíte otci až do rozhodnutí soudu umožňovat styk s dětmi. Proto bude dalším logickým krokem vaše žádost o svěření dětí do vaší péče. Sociální pracovnice by vám měla vysvětlit, jak se postupuje a poskytnout vám šablonu podle které žádost můžete sepsat.
  • Seznam užitečných rad pro možný únos dětí:
    • Naučte své děti poznávat, kde se nacházejí (jména měst, restaurací, silnic), vyznat se v mapě.
    • Naučte je nechávat vzkazy na ubrouscích nebo na papírových utěrkách na toaletách.
    • Naučte děti, jak požádat o pomoc jiné lidi, ideálně oblečené v policejních nebo vojenských uniformách, jak se obrátit na dospělého a co říkat.

Další informace naleznete na serveru Nenechtesiubližovat.cz.