Druhy násilí

Prakticky neexistuje násilnický vztah, v němž by docházelo výlučně jen k fyzickému násilí, jež by nebylo provázeno skutky jiné povahy: psychické, sexuální, sociální nebo ekonomické. Fyzické násilí se často váže s rostoucí kontrolou partnera nad jednáním ženy. Naproti tomu velká většina případů domácího násilí je spojená s fyzickým násilím (cca 80 % případů v ČR, cca 75 % případů v SR), z toho nejčastěji v kombinaci s psychickým násilím (cca 50 %), ale i s jinými projevy.

Fyzické násilí:

Týrání, kopání, bití, tahání za vlasy, popálení, vražda

Psychické násilí:

Citové týrání, slovní vyhrožování, vydírání, vyvolávání výčitek, pocitů viny, zesměšňování

Sexuální násilí:

Znásilnění, nucení do aktivit, které žena odmítá

Sociální násilí:

Izolování oběti od společnosti, bránění styku s okolím, přáteli, blokování telefonu apod.

Ekonomické násilí:

Omezování přístupu k penězům nebo zákaz výdělečné činnosti

Nefyzické formy násilí

Mezi nejčastější omyly o domácím násilí patří veřejností oblíbený názor, že projevem násilí páchaného na ženách je jen fyzické násilí. Není tomu tak! Fyzické násilí je pouze dobře viditelným vrcholkem ledovce, pod nímž se však ukrývá široká škála nefyzických forem útlaku a týrání. Ty jsou často považovány za akceptovatelnou součást rodinných vztahů, a i proto jsou společností přehlížené. Stejný názor se vyskytuje dokonce i mezi samotnými oběťmi takovéhoto násilí. Ve všech vrstvách naší společnosti je zakořeněná představa, že nefyzické projevy násilí jsou lehčí a méně bolestivé. Není to pravda! Neexistuje žádná lehčí nebo těžší forma násilí!

Oběti domácího násilí žijí v ustavičné nejistotě, strachu a pocitu nebezpečí. Takový život je traumatizující a má za následek dlouhodobé až trvalé poškození psychického i fyzického zdraví. Fyzické příznaky násilí jsou poměrně známé, protože jsou více nebo méně viditelné. Policie i soudy si s nimi umějí lépe poradit. Při psychickém násilí je dokazování trestného činu složitější, a proto je těžší zastavit ho a násilníka potrestat.

Psychické příznaky jsou běžnému pohledu často skryté: např. úzkost, reaktivní strach, deprese, snížená schopnost soustředit se, zkreslené vnímání reality, napětí, pocity viny a hanby, ztráta pocitu vlastní hodnoty, sebedůvěry, poruchy spánku, děsivé sny, poruchy sexuality, poruchy přijímání potravy, sebevražedné pokusy, závislost na lécích…

Ženy, které zažívaly fyzické násilí od svého přítele, tvrdí, že nefyzické násilí, které zůstalo nebo následovalo po zásahu policie nebo soudu, je ještě horší.

Násilí na ženách versus děti

Děti jsou vždy oběťmi, i když násilí mezi dospělými zažívaly jen jako svědkové. Být „jen“ svědkem násilí mezi rodiči je pro dítě stejně tak traumatizující, jako být přímou obětí násilí.

Na základě takového traumatizujícího zážitku z dětství mají děvčata větší předpoklad stát se oběťmi násilí a chlapci násilníky než děti, které se s násilím nesetkaly. Odbornice a odborníci proto upozorňují na to, že násilní muži jsou vždy i násilnými otci. Jsou známy případy, kdy násilníci po rozvodu obrátili své útoky na děti, s nimiž se ze zákona mohli setkávat. Proto by se neměli po rozvodu automaticky, bez úspěšné odborné spolupráce, setkávat se svými dětmi, a nikdy ne tehdy, když děti setkávání odmítají.