Násilník a oběť

Násilníci obvykle nejsou na první pohled rozpoznatelná „monstra“. Nejsou to cizinci. Jsou to manželé a partneři, dobří otcové dětí. Domácího násilí se dopouštějí ve stejné míře muži vzdělaní, movití, společensky uznávaní, jako i muži bez vzdělání a majetku.

Mezi oběťmi domácího násilí jsou zastoupeny všechny vzdělanostní a ekonomické kategorie žen stejně jako v běžné populaci. Nejčastěji se ovšem uvádí věk kolem 35 let. Většina žen-obětí žije v manželském svazku a převládá první manželství.

Proč většina případů domácího násilí zůstává utajená?

Ženy se často mylně domnívají, že násilí vyprovokovali vlastním jednáním.

Vztah mezi obětí a násilníkem je charakteristický připoutáním, závislostí oběti na násilníkovi. Jedním ze znaků tohoto specifického vztahu je loajalita k násilníkovi, snaha chránit ho, a dokonce soucit a „spolupráce“ s ním.

Týrané ženy jsou nejvíce ohroženy poté, když projeví snahu opustit týrajícího partnera.

Ženy nehlásí násilí, které se odehrává v jejich domácnosti, zejména z následujících důvodů:

  • pocit hanby
  • obava o své bezpečí
  • obava o bezpečí dětí
  • strach z rozpadu rodiny
  • strach z publicity
  • poškození pověsti
  • výčitky svědomí
  • finanční/citová závislost na partnerovi
  • závislost dětí na partnerovi
  • strach z nejistoty
  • nedostatek informací, kde hledat pomoc
  • neochota zopakovat a psychicky tak znova prožít nepříjemný incident a rozebírat ho před soudem
  • nedůvěra ve veřejné instituce