Adéla

…Dny ubíhaly a všechny škraloupy by možná zůstaly zapomenuty, kdyby Lumír nezačal své jízlivé poznámky vylepšovat a používat s daleko větší frekvencí. Na cokoli sáhla, potřebovalo nějaký komentář. Vlastně i to, na co nesáhla. Jednou ráno, před odchodem do práce, měl například zapotřebí vyřešit, proč ještě do jejich nového bytu nepořídila záclony. “Ale vždyť jsem ti říkala, že bych to nechala nejraději takhle,” vysvětlovala Adéla svůj záměr nezakrývat dobová okna ve zrekonstruovaném historickém domě. “No to si teda nevzpomínám,” ušklíbal se Lumír. “Vždyť je tady dovnitř vidět, to ti nevadí?” “Představ si, že nevadí! Jsme ve třetím patře a dům naproti je přes padesát metrů daleko. To by si leda musel nějaký úchyl vzít dalekohled, a o tom dost pochybuju. Možná bych tam dala jen závěsy, ale zatím jsem na to neměla čas” uzavřela svou obhajobu Adéla a doufala, že na toto téma diskuze skončila. “Jo, neměla jsi čas, říkáš? A kdy si myslíš, že ho budeš mít víc? S dětma? Už nikdy nebudeš mít víc času, milá zlatá, s tím se smiř,” vysypal ze sebe poslední poučku a zabouchl za sebou dveře. Blbec, pomyslela si Adéla. Zase jí jenom zbytečně zkazil ráno. Proč to proboha dělá? Vždyť to vůbec nebylo nutné! Evidentně se potřeboval jenom pohádat, uvědomila si otráveně a šla si raději udělat k snídani dobré kafe, aby se uklidnila.

Takových zkažených rán i večerů, dovolených a večírků s kamarády proběhlo ještě mnoho. Adéla se dokonce přistihla, že časem začala při každé Lumírově poznámce zvedat oči v sloup. Co budu dělat za deset let, blesklo jí hlavou. Pak si ale řekla, že žije teď a tady a že problémy bude řešit, až když nastanou. “Věděla jsem, že je nevyrovnaný a potřebuje si své mindráky léčit. A já jsem byla nejbližší a vcelku vhodný terč, ale měla jsem za to, že v každém vztahu je něco. No a my dva jsme se asi holt měli doživotně slovně popichovat,” vysvětluje zpětně.

Navzdory všem černým myšlenkám se rozhodla jejich soužití zpečetit sňatkem. Nepatrně sice doufala, že její nastávající manžel trochu změní své chování, až se jim narodí dítě, to se však nestalo. Lumír naopak nasadil ještě daleko těžší kalibr. “Než se malá narodila, zamykal mě doma a zakazoval mi kontakt s kýmkoli, včetně vlastní rodiny. A později, když už byla holčička na světě, mi vzal všechny peníze, prý aby měl na alkohol a cigarety. Pan obchodní ředitel…” kroutí hlavou. ”Nezajímalo ho, že jsem neměla pomalu co jíst. Teda, já jsem z těch nervů do sebe stejně nedokázala nic dostat, ale přišla jsem kvůli tomu o mlíko a nemohla kojit Magdalénku,” chvěje se vzteky při té vzpomínce. Chtěla se tehdy svěřit matce, ale když přišla na návštěvu, musela se tvářit, že je všechno vpořádku. Lumír jí totiž vyhrožoval, že ji jinak zabije. A když se i přes jeho výhrůžky o něco pokusila, začal ubližovat miminku. A to už vážně nesnesla!

S měsíčním novorozenětem proto nakonec utekla k rodičům, jinak by se jeho agresivita dále stupňovala a bůhví, jak by to celé dopadlo. Lumír Adélu sice i poté vyhledával a napadal na veřejnosti, až musela zasahovat policie, ale dítě bylo v bezpečí a ona de facto taky mimo přímé ohrožení. “Mnoho žen, ale takové štěstí nemá. Nemají rodiče, ke kterým by se mohly před násilnickým nebo ’jen‘ slovně terorizujícím partnerem schovat,” uvědomuje si svou výhodu. “Bohužel netrpí jenom týrané ženy, ale hlavně jejich děti, a to je ještě horší.”

Adéla se nyní s manželem o dítě soudí. “Vím, že chce naši dcerku do péče jenom proto, aby jí mohl ubližovat a mně tak dál ničil,” mávne rukou mladá žena. “Že zkazil život mě, je můj problém, ale aby poznamenal i Magdalénku? Tu radost mu nedopřeju!” Adéla už nakontaktovala centrum právní pomoci a snaží se zajistit pro jejich holčičku to nejlepší. “Dítě přece potřebuje veselou a dobře naladěnou matku a v ideálním případě i otce. Bohužel, ne vždy se podaří, aby mělo oba rodiče, kteří to s ním myslí dobře…”

Celý příběh Adély naleznete v knize V dobrém, i zlém a ještě horším, kterou můžete zakoupit online. Pokud s námi chcete také sdílet váš příběh, prosím, kontaktujte nás.