Vítek

Když se po jídle a odpolední kávě s rodiči rozloučil a vyrazil zpátky domů pro věci na cvičení, ještě netušil, co ho opět čeká. V brance do zahrady měl zastrčený ručně psaný milostný dopis s vyznáním, jak byl okouzlující, jeho polibek vášnivý a mnoho dalších podobných nesmyslů. Autor? Veronika. V tu chvíli se Vítek strašně rozčílil, ale protože nechtěl ztrácet čas tím, že by šel barmanku vyhledat, zvolil jako ideální terapii dril ve fitku. Rychle si posbíral věci a řádně rozpumpovaný odjel makat. ”Docela jsem se těšil, jak ze sebe ’vymlátím‘ všechen vztek na tu holku, protože už zacházela příliš daleko,” zuřil Vítek. Převlékl se do sportovního, vzal si s sebou iPod s oblíbenou muzikou a namířil si to k rotopedu. “Hned jak jsem na něj dosedl a vybíral si hudbu do sluchátek, měl jsem intenzivní pocit, že se na mě někdo dívá. Zvedl jsem oči, abych přes odraz v zrcadle zjistil, jestli si to jenom nenamlouvám a v tom jsem uviděl Veroniku. Ve sportovním pochodovala svižným tempem po běžícím pásu. Znechutilo mě to na nejvyšší míru, takže jsem slezl z kola a šel za ní.”

“My chodíme do stejného fitka?” rozzářila se, když viděla jak se k ní Vítek, ten slavný, krásný sportovec blíží. “Já už tady chodím dlouho, ale tebe tady vidím poprvé,” opáčil jí mrzutě. “A na rovinu ti říkám, že jestli mě teď hodláš pronásledovat na každém kroku a bombardovat esemeskami, tak nepochodíš,” začal poněkud výhrůžněji. Dívka se na něj dotčeně podívala a chtěla něco namítnout, ale Vítek ji nenechal nic říct: “Není to ani dvacet čtyři hodin, co jsme se poznali a už teď mi lezeš na nervy,” zaútočil a vzápětí trochu zalitoval, protože Veronika nešťastně svraštěla obočí a najednou vypadala hrozně ublíženě a zranitelně. “Aby bylo jasno, s nikým teď chodit nechci a jestli sis včerejšek vyložila jinak, tak jsi mě špatně pochopila. Není to nic osobního, ale smiř se s tím, že s tebou nechci mít nic společného,” pokračoval i přes zmatený Veroničin výraz srozumitelně ve vysvětlování. Ta jen nasucho polkla a dál na něj beze slova zírala. Asi čekala, že ještě něco řekne, rozhodně něco milejšího, ale Vítek jen zabručel, že už musí jít trénovat a bez rozloučení odešel.

Byl si jistý, že dívku natolik urazil, že už si nic nedovolí. Nebylo mu sice příjemné, že ji musel tak neurvale odmítnout, ale nedala mu jinou možnost. Aspoň už bude mít zase svůj klid. Po tréninku si dal ještě dvě kolečka v sauně a hurá domů odpočívat. Z fitka sjel výtahem rovnou do podzemní garáže pro auto a když k němu přicházel, skočila mu v uličce mezi auty do cesty mladá barmanka a dala mu znovu pusu. To už se Vítek neudržel a prudce ji odstrčil: “Co si to dovoluješ?” vykřikl na ni. “Jsi vůbec normální? Jasně jsem ti řekl, že s tebou nechci nic mít, tak už mě proboha nech být!”pokračoval výhrůžně. “A co to líbání včera v taxíku? Neříkej mi, že to bylo jen tak! Že to pro tebe nic neznamenalo?!” ohradila se zvýšeným hlasem dívka. “Neznamenalo,” nepředstíral už žádnou slušnost Vítek. “Byl jsem opilý a popravdě si to ani moc nevybavuju,” zakončil dialog sportovec a věděl, že zaťal do živého.

Dívka ho nechala odjet, ale ve výrazu jejich očí mohl vyčíst, že ještě neskončila. Jen, ať to proboha není nějaká bláznivá vyděračka, napadlo ho v duchu, ale okamžitě svou myšlenku zaplašil. Třeba už dá pokoj, utěšoval se… Zase omyl. Veronika Vítka pronásledovala dál. Čekávala ho před domem, vyzváněla mu na mobil klidně i ve dvě v noci, chodila na všechny jejich zápasy, nechávala mu vzkazy všude možně i za stěračem auta, psala mu na Fcb, básnila o tom, jaký by byli krásný pár, co všechno by spolu mohli podnikat a jak by spolu mohli spokojeně žít. Když na to nereagoval, obrátila taktiku a začala mu dělat scény, vyčítat mu, že ji zradil a opustil, obtěžovala ho dokonce i při ostrých trénincích v průběhu sezóny. Za žádnou cenu si nechtěla nechat celé dva(!) následující roky vymluvit, že Vítek o ní nemá nejmenší zájem. Našla si ho všude, kamkoli se hnul. “Začal jsem regulérně uvažovat, že na ni nechám zavolat policii, už se to vážně nedalo vydržet. Vždycky, když už jsem si myslel, že ji to přešlo, se zase někde vynořila a všechno začalo nanovo. Byl jsem z ní na nervy. Nemohl jsem se soustředit na hokej, dělal jsem chyby, začínal jsem se bát, že mi zničí kairéru,” popisuje nejhorší období Vítek.

Celý příběh Vítka naleznete v knize V dobrém, i zlém a ještě horším, kterou můžete zakoupit online. Pokud s námi chcete také sdílet váš příběh, prosím, kontaktujte nás.